RADIKÁLNÍ SVOBODA

Zvítězí lidstvo nad „epidemií stárnutí“?

Zdálo by se, že o prospěšnosti antioxidantů už dávno víme všechno a všechno už bylo řečeno. Vědci však například teprve nedávno popsali účinky oxidativního stresu, který ovlivňuje zdraví značné části lidstva. Právě oxidanty jsou příčinou toho, že biologický věk organismu dnešního člověka často převyšuje jeho věk podle dokladů. Různá onemocnění, jako jsou poruchy mozkových funkcí, cukrovka, osteoporóza či svalová atrofie, nás postihují příliš brzy a brání nám užívat si života po padesátce. Vědci považují za nejnebezpečnější faktor stárnutí právě oxidativní stres, tedy proces poškozování buněk v důsledku jejich oxidace. Evropští vědci, kteří se nedávno sešli v Bruselu, aby vytyčili průlomové směry biogerontologie na příštích 15 let, vypracovali projekt Why We Age („Proč stárneme“). Bude koordinován z Belgie a zaměří se na boj s oxidativním stresem. Jak poznamenal jeden z předních evropských gerontologů, doktor Robert Keller: „Stárnutí rozhodně není nezbytnou podmínkou života, je to nemoc.“ A každou nemoc, jak známo, lze léčit.

NEVIDITELNÝ NEPŘÍTEL

Oxidativní stres člověka neohrožoval, dokud byly vzduch, půda a voda čisté a konzumoval potraviny s malým množstvím toxinů, bez konzervantů a nejrůznějších dochucovadel. Za výdobytky civilizace je však třeba platit. Základním vysvětlením procesu stárnutí tak byla a zůstává teorie volných radikálů, kterou doktor Denham Harman předložil už v 50. letech 20. století. Její podstatou je, že volné radikály, tedy molekuly s nepárovým elektronem, které velmi snadno vstupují do chemických reakcí, odebírají chybějící elektron nejbližší buňce, blokují její životní činnost, a tím spouštějí proces její degenerace. V buňkách přestávají fungovat jejich „elektrárny“, mitochondrie, které jsou hlavním zdrojem energie na buněčné úrovni.

Příroda se ovšem o naši ochranu postarala a vytvořila antioxidanty, látky, které neutralizují volné radikály. Organismus se před volnými radikály chrání jak prostřednictvím enzymů vlastního antioxidačního systému, tedy superoxiddismutázy, katalázy a glutathionperoxidázy, tak přímo pomocí přírodních antioxidantů. Například silné antioxidanty, jako jsou vitaminy C, E, B8, betakaroten, koenzym Q10 a stopový prvek selen, byly v ovoci a zelenině vždy zastoupeny ve velkém množství. Dnes je jich však tak málo, že americké ministerstvo zemědělství ve svých nejnovějších doporučeních občanům důrazně radí jíst ovoce a zeleninu nejméně devětkrát (!) denně, aby organismus získal dostatek antioxidantů. Ještě v roce 2005 se přitom doporučovalo jíst je pětkrát denně. Australská národní kardiologická nadace zase doporučuje jíst ovoce dvakrát a zeleninu pětkrát denně. Fakticky to znamená, že dnešní člověk nepřijímá potřebnou denní dávku antioxidantů, a tím se nevědomky vystavuje oxidativnímu stresu a urychluje stárnutí vlastního organismu. Kdo se nad tím ale zamýšlí?

„S věkem organismus ztrácí schopnost vytvářet antioxidační enzymy v dostatečném množství a v buňkách se stále více hromadí volné radikály, které je ničí. Jinými slovy, naše tělo začíná ‚rezavět‘, podobně jako kov podléhající korozi,“ říká Monika Golková, vedoucí pražské kliniky medicíny proti stárnutí. Narušení rovnováhy mezi volnými radikály a antioxidanty znamená, že organismus pracuje na hranici svých možností a každou chvíli může „vyhořet“. Pak lze čekat nepříjemná překvapení. Může jít o různé záněty, nádory, srdeční a cévní problémy, artritidu, dnu, onemocnění dýchacích cest, cukrovku a mnoho dalšího.

STRES POD KONTROLOU

Vlastní hladinu antioxidantů lze zkontrolovat různými způsoby. Volné radikály však existují jen velmi krátce, žijí pouhé zlomky sekundy a v živých tkáních se vyskytují ve velmi nízkých koncentracích. Většina současných metod nedokáže se stoprocentní jistotou potvrdit, že určitou odchylku ve fungování orgánů způsobily právě volné radikály. Nedávná práce profesora Jamese Ruslinga z Connecticutské univerzity však dokládá, že ukazatelem změn mohou být enzymy DNA v biologických vzorcích. Z těchto údajů lze jednoznačně usuzovat na oxidativní stres.

Na klinikách medicíny proti stárnutí se dnes množství volných radikálů stanovuje pomocí testu FORT (Free Oxygen Radicals Test). Jde o vyšetření krve nalačno, jehož výsledek je hotový už za šest minut. Cena takového vyšetření se v Evropě pohybuje kolem 150 eur; v Rusku se tyto testy zatím neprovádějí. Pokud test ukáže obsah radikálů mezi 160 a 300 jednotkami, je vše v normě. Hodnoty v rozmezí 310–400 ukazují na střední stres a více než 500 na vysoký stres. To je závažný signál ke změně návyků a životního stylu. Současně se doporučuje provést i test FORD (Free Oxygen Radicals Defence), který měří stav antioxidantů. Odborníci na klinikách medicíny proti stárnutí doporučují při zdravotních potížích takovou kontrolu jednou za dva měsíce. Například pocit neustálé únavy je dobrým důvodem nechat si test udělat.

Co takové vyšetření přinese? Na jedné z evropských klinik medicíny proti stárnutí uvedli časopisu Itogi následující příklad. Čtyřicetiletou herečku a oblíbenou televizní moderátorku začaly trápit bolesti hlavy. Snažila se je zvládat tabletami. Musela však užívat stále více léků a bolest neustupovala. Obrátila se na kliniku, kde podstoupila vyšetření. Doporučili jí speciální stravu s důrazem na antioxidanty a také dlouhodobou dovolenou, případně ještě lépe změnu profese. Terapie zaměřená na očistu organismu, změna prostředí, fyzická zátěž přibližně pětkrát vyšší než obvykle a zeleninová strava umožnily už za dva měsíce snížit oxidativní stres pacientky na minimum. Další dva až tři měsíce trvalo upevnění dosaženého výsledku. Po půl roce se žena plná sil vrátila ke své oblíbené práci.

ZPÁTKY K PŘÍRODĚ

Nedostatek antioxidantů je podle amerického profesora Charlese Benbrooka nejúčinnější doplňovat správnou výživou. Ve své studii dokládá, že ovoce a zelenina pěstované, sklízené a zpracovávané ekologickým způsobem, tedy bez chemikálií, hormonů a antibiotik, obsahují o 30 procent více antioxidantů než běžné produkty. „Porovnávali jsme 15 kvalitativních ukazatelů. Ukázalo se, že ve 13 bodech má ekologicky pěstované ovoce a zelenina před běžnými produkty náskok. Při ekologickém zpracování se navíc používá nižší tlak a teplota, což pomáhá zachovat antioxidanty ve šťávách,“ uvádí profesor Benbrook.

Nejnovější výzkumy navíc ukázaly, že užívání antioxidantů v podobě farmaceutických vitaminů a minerálních látek nenahradí přirozené vitaminy. Nedávno se konalo setkání americké asociace vědců zabývajících se výzkumem rakoviny, kteří se shodli, že úlohu antioxidantů získávaných farmakologickou cestou bychom neměli přeceňovat. Ani u doplňků stravy není v případě oxidativního stresu situace jednoznačná. Profesor Eduardo Marbán, ředitel srdečního institutu zdravotnického centra Cedars-Sinai v Los Angeles, tvrdí, že vysoké dávky antioxidantů v doplňcích stravy, například vitaminů C a E, mohou zhoršovat genetické poruchy buněk a predispozici k rakovině: „Jedna multivitaminová tableta denně je v pořádku. Lidé si však myslí, že čím více, tím lépe. Když je antioxidantů v organismu příliš mnoho, buňky mohou mutovat.“

Američané přitom dál utrácejí za vitaminy kolem 9 miliard dolarů ročně a pevně věří, že je ochrání před vším. Alan Kristal z centra pro výzkum rakoviny v Seattlu k tomu poznamenává, že „lidé užívají mnoho vitaminových doplňků, nikoli jeden konkrétní vitamin, a proto je těžké říci, co skutečně pomáhá“. Existují například vědecké důkazy, že malé dávky betakarotenu jsou dobrou prevencí rakoviny plic u kuřáků. Pokusy na zvířatech ukázaly, že potkani, kteří dostávali rajčatový protlak obsahující silný antioxidant lykopen, byli méně náchylní k rakovině prostaty než ti, jimž rajčata do stravy nepřidávali. Nejnovější výzkumy vědců z Tulaneovy univerzity v New Orleans ukázaly, že také thymochinon, silný antioxidant získávaný z černuchy seté, dokáže potlačovat agresivní nádorové buňky při rakovině prostaty.

KRIZE STŘEDNÍHO VĚKU

Nedostatek antioxidantů přímo souvisí s chátráním těla. Čínští vědci Si-Jin Meng a Long-Jiang Yu zjistili, že oxidativní stres hraje důležitou roli při svalové atrofii. Protože se potíže se sarkopenií, tedy úbytkem svalové hmoty a síly, po 65. roce života objevují téměř u poloviny světové populace, vědci se pokusili zjistit, proč k tomu dochází. Nejprve byl objeven IGF-1, inzulinu podobný faktor, který, jak se ukázalo, před sarkopenií chrání. Následné výzkumy ukázaly, že čím méně kalorická byla strava a čím více antioxidantů obsahovala, tím lépe se s věkem zachovávala tělesná hmotnost a svalová síla.

O pozoruhodném experimentu vyprávěl časopisu Itogi profesor Christiaan Leeuwenburgh z lékařské fakulty Floridské univerzity. Spolu s kolegy se mu podařilo prokázat, že užívání antioxidantů ke zmírnění stresu a zpomalení stárnutí je účinné pouze ve středním věku, nikoli později. Profesor Leeuwenburgh zkoumal vliv antioxidačních doplňků na „potkany středního věku“, což odpovídá lidskému věku 50–65 let, a na starší potkany, odpovídající věku 65–80 let. Antioxidanty podával šest týdnů a poté změřil svalovou sílu zvířat. Ukázalo se, že u „středního věku“ vzrostla síla o 12 procent, zatímco u starších potkanů nedošlo k žádné změně. Nyní vědci zjišťují, od jakého věku je nejvhodnější začít užívat antioxidační doplňky. Jak časopisu Itogi vysvětlila profesorka Silvana Andreescu z Clarksonovy univerzity ve státě New York, výzkum biochemiků a biologů má přitom zcela konkrétní cíl: pochopit mechanismus ochrany buněk a tkání před oxidativním stresem. „Jedním z nejslibnějších směrů se stává vývoj umělých syntetických antioxidantů. Je to nová éra v léčbě různých onemocnění a oddalování stárnutí. Nanosměsi mohou zachycovat a zneškodňovat volné radikály. Tyto směsi jsou netoxické, dokážou se krevním oběhem dostat do mozku a jsou mimořádně účinné, když je třeba zneškodnit volné radikály ve velmi malém množství.“

Vědci už zkoumají molekulární a buněčné mechanismy antioxidačního působení nanosměsí, jejich nežádoucí účinky i optimální dávkování „nanoprášku“. Tyto směsi se v budoucnu mohou stát hlavním směrem terapie proti stárnutí. V Evropě se už diskutuje o státních programech antioxidační prevence pro lidi středního věku. V Rusku o tom zatím není nic slyšet.