MLÁDÍ NA PŘEDPIS

Podle neuroendokrinologů pracuje v lidském organismu jakýsi biochemický reaktor, který vytváří hormony a látky podobné hormonům. Ty pak řídí prakticky všechny životně důležité procesy. Dokud jsme mladí a plní sil, hormony se tvoří v dostatečném množství a udržují organismus v kondici. S věkem však jejich produkce klesá. Kolem 45 let se muži zpravidla blíží andropauze, což znamená, že výrazně ubývá sekrece testosteronu, který je pro jejich organismus klíčový. Ženy se přibližně ve stejném věku blíží menopauze, tedy prudkému poklesu hladiny estrogenů. Právě tehdy na nás plnou vahou dolehnou problémy stárnutí: neustálá únava, nespavost, potíže se soustředěním, podrážděnost, přibývání na váze, úbytek svalové hmoty, vrásky, rostoucí krevní tlak a zvýšený cholesterol.

A to zdaleka není úplný výčet příznaků, které svědčí o vznikající hormonální nerovnováze. Jak rovnováhu obnovit? Biochemici, kteří se naučili syntetizovat některé hormony klíčové pro lidský organismus, přitom už na počátku 90. let vyhlásili revoluci v medicíně proti stárnutí. Mnozí jásali: hurá, pilulky proti stáří jsou konečně na světě! Všechno však nebylo tak jednoduché. Endokrinologové ladili léčebné režimy a dávkování syntetických hormonů metodou pokusu a omylu, prakticky tápali ve tmě. Zatímco prvních deset let hormonální terapie přijímaly miliony stárnoucích mužů a žen v USA a západní Evropě s nadšením, na začátku tohoto století optimismu výrazně ubylo. Začalo přibývat studií dokládajících, že hormonální terapie přináší více škody než užitku. Vědci prokazují přímou souvislost mezi užíváním hormonů a rizikem vzniku například rakoviny dělohy nebo prsu. Vysvětlují to tak, že molekuly syntetických hormonů neodpovídají molekulám našich vlastních hormonů. Dlouhodobé a často nekontrolované užívání „syntetiky“ vede k nežádoucím účinkům, včetně nádorových onemocnění, protože cizorodé hormony zůstávají v organismu déle a agresivně působí na receptory a tkáně.

Když se zdálo, že samotná myšlenka hormonální terapie ztratila důvěryhodnost, rozhodli se vědci hledat náhrady hormonů v přírodě místo v chemických laboratořích. Jde o bioidentické hormony, které svou molekulární strukturou odpovídají hormonům vytvářeným kůrou našich nadledvin či pohlavními žlázami, a proto se snadno zapojují do metabolismu. Hlavním zdrojem bioidentických hormonů jsou rostliny, například sójové boby, divoký mexický jam nebo kořen kopřivy. Podle vědců bioidentické hormony zapadají do našich receptorů jako klíč do zámku. Zatímco syntetické hormony se do těla dostávaly injekcemi nebo tabletami, jejich bioidentické obdoby se obvykle nanášejí jako krém na paži či stehno, případně se na tělo přilepí speciální náplast. Lékaři uvádějí, že koncentrace těchto hormonů není vysoká, jsou netoxické a nezatěžují metabolismus jater. Thierry Hertoghe, předseda Světové společnosti medicíny proti stárnutí, několik let porovnával stav dobrovolníků užívajících běžné a bioidentické hormony. Výsledky výzkumu ukázaly, že ve druhém případě bylo mnohem méně nežádoucích účinků, jako jsou infarkt myokardu, rakovina prsu či vznik krevních sraženin. Bioidentické hormony už prověřila i americká medicínská výzkumná organizace Women's Health Initiative a také byla s výsledky zcela spokojena.

Už dnes dokážou odborníci určit, jaké přesné složení bioidentických hormonů konkrétní člověk potřebuje. Monika Golková, vedoucí pražské kliniky medicíny proti stárnutí A2C, časopisu Itogi vysvětlila, že před předepsáním bioidentických hormonů je nutné podstoupit důkladné vyšetření: klinický rozbor krve a také vyšetření moči a slin, podle nichž odborníci v laboratoři určí, které hormony organismu chybějí. Je například fakticky prokázáno, že pokles hladiny hormonu dehydroepiandrosteronu v organismu může způsobit rakovinu, infarkt myokardu, osteoporózu či Alzheimerovu chorobu. Nedostatek melatoninu, hormonu šišinky, vede k poruchám spánku a brání regeneraci organismu. Nedostatek růstového hormonu souvisí s rizikem úmrtí na cirhózu jater a srdeční a cévní onemocnění. Vyšetření a rozbor hormonálního stavu pacienta na evropské klinice stojí 400 až 800 eur. Podle vašeho „individuálního receptu“ pak laboratoř kliniky připraví „kompozici“ určenou k použití ve formě krému. Náklady na jeho výrobu činí přibližně 200 eur a krém vystačí na dva měsíce. Bioidentické hormony jsou v rukou pracovníka laboratoře dnešní generace něčím jako stavebnicí. Nejde o sériovou výrobu a žádná farmaceutická společnost si nemůže konkrétní biohormon patentovat.

V USA je dnes terapie bioidentickými hormony stejně oblíbená u mužů i žen. V některých případech mimochodem náklady na léčbu hradí pojišťovny. Vycházejí z toho, že ve věku 45–50 let, kdy je člověk na vrcholu profesní kariéry, může hormonální nerovnováha podlomit zdraví, a zaměstnavatel tak riskuje ztrátu zkušeného pracovníka.

Náklady vypadají následovně. Úvodní konzultace na kalifornské klinice medicíny proti stárnutí stojí 395 dolarů. Pacientovi pak nabídnou tříměsíční program, který zahrnuje fitness a výživová doporučení, za dalších 275 dolarů. Laboratorní vyšetření vyjdou na 540 dolarů. A konečně měsíční kontroly u lékaře po celou dobu kúry stojí dalších 100. Léčebná kúra může stát přibližně 1 300 dolarů.

Kliniky medicíny proti stárnutí v USA dnes nabízejí programy doplňující nedostatek růstového hormonu a testosteronu, které společně působí účinněji, pomocí bioidentických injekcí a krémů. Jak časopisu Itogi vysvětlili na klinice ReNEW MAN v Atlantě, krátkodobý účinek růstového hormonu je zřejmý: člověk mládne doslova před očima. Jde však o velmi drahou terapii, která ročně stojí 6 tisíc dolarů a musí se pravidelně opakovat. V USA v současnosti asi 1 000 lidí nepřetržitě dostává substituční terapii malými dávkami růstového hormonu v kombinaci s androgeny. Bioidentické hormony se používají mnohem šířeji, jde už o několik milionů lidí. Podle některých údajů jich je kolem 20 milionů, tedy přibližně každý patnáctý obyvatel země.

Existuje však něco, o čem zastánci bioidentické hormonální terapie mluví neradi. Nikdo totiž zatím pořádně neví, jaké následky může mít používání konkrétního „koktejlu“ proti stárnutí. Při honbě za mládím bychom se proto asi neměli vrhat na všechno nové. Rozruch kolem bioidentické hormonální terapie je dnes skutečně značný. Nelze však říci, že by pohled na ni byl jednoznačný: ano, je to dobré, nebo ano, je to špatné. Americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv FDA nedávno bioidentické hormony kritizoval. Přesněji řečeno nekritizoval ani tak samotné hormony jako mechanismy, jejichž prostřednictvím jsou zaváděny. Reklama na inovativní hormonální přípravky je dnes velmi agresivní. Jak alespoň trochu utlumit tento rozruch, možná i nezdravý, zatím věda neví.

FDA zamýšlí požadovat po lékařích předepisujících bioidentické hormony vyplnění zvláštní žádosti pro přípravky ve fázi výzkumu. Údajně jde o formulář složitý na vyplnění, s nákladnou registrací, který má téměř 40 stran. Po přijetí a posouzení takové žádosti FDA vydá stanovisko, že jí nejsou známy žádné škodlivé nežádoucí účinky užívání daného bioidentického hormonu. Odpůrci FDA ovšem prohlásili, že k útokům na bioidentické hormony dochází jen proto, že samotnému úřadu se stále vyplácí prosazovat syntetické formy hormonů. V tomto odvětví se totiž točí nemalé peníze. V polovině prvního desetiletí 21. století se v USA na hormonální substituční terapii utrácely desítky miliard dolarů ročně. Část tohoto toku peněz nyní směřuje k bioidentické substituční terapii.

Ať tak či onak, bioidentická hormonální terapie zůstává i pro endokrinology v mnoha ohledech „tabula rasa“. Jinak by lékaři už dávno rozdávali recepty na „jablka mládí“ na všechny strany. Od syntetických hormonů se na Západě postupně ustupuje, protože se lidé dozvěděli o nežádoucích účincích. Hlavní problém spočívá v tom, že při užívání ústy vždy procházejí játry a zvyšují jejich zátěž. Alternativou by se mohly stát bioidentické hormonální krémy. Existuje však názor, že při nepřesném dávkování mají bioidentické hormony tendenci hromadit se v tukových tkáních, což vede k jejich nadbytku v organismu. Ten následně ovlivní ostatní hormony a způsobí nerovnováhu. Není to tedy dvojsečná zbraň?…

…Je lákavé v pětačtyřiceti znovu vypadat na pětadvacet. Nezhorší to však jednu z hlavních kvalit života, jeho délku? Přelstít přírodu se zatím nikomu nepodařilo.