JAK STÁRNOUT DO KRÁSY - ŽENA A ŽIVOT


A k tomu být zdravá, spokojená a plná energie? Opravdu to jde, nebo je to spíš utopie? Odbornice na anti-aging medicínu Monika Golková si myslí, že ano. Stačí k tomu pár jednoduchých kroků.


Stárnutí je přirozené a spravedlivé – nikdo z nás se mu nevyhne. K čemu je tedy dobrá anti-aging medicína?
K tomu, abychom se dožili vysokého věku ve zdraví. Nejedná se o boj s časem a přírodou, ten by byl svým způsobem marný, ale o takzvané umění stárnout. Anti-Aging medicína neřeší vrásky a šedivé vlasy, ale jde jí vaši o psychickou a fyzickou kondici, soběstačnost a nezávislost na péči ostatních. Když to řeknu zjednodušeně: na rozdíl od jiných lékařských oborů nechceme nemoci léčit, ale předcházet jim. A naprosto zásadní je pro nás prevence. Čím dříve se začnete o sebe starat, tím lépe.

Jenže v dnešní době chtějí být všichni hlavně mladí a krásní. Starost o zevnějšek vítězí nad péčí o vnitřek.
To máte pravdu – staří touží být mladí, mladí ještě mladší. Svět se trochu zbláznil a jde mu o to, jak vypadáte, a ne jaká jste uvnitř. Přitom mnohem přitažlivější je žena, která má zdravou duši a něco z ní vyzařuje než umělohmotná kráska s tváří plnou botoxu. Samozřejmě ženy by o sebe měly pečovat – chodit se na kosmetiku, cvičit, hezky se oblékat. Měly by pěstovat ženskost, ale tu přirozenou. Pokud se necítíte dobře a nemáte se ráda taková, jak jste, žádné plastické operace vám ke štěstí nepomůžou. Tedy pomineme-li zákroky, které člověk podstoupí ze zdravotních důvodů. Jestli na sobě usilovně makáte, a přesto máte někde na těle tukovou bouli, která vyčnívá a trápí vás, jděte na liposukci. Ale pokud jste tlustá a od rána do večera se přejídáte, nic podobného vás nezachrání.

 

 

Jenže v dnešní době chtějí být všichni hlavně mladí a krásní. Starost o zevnějšek vítězí nad péčí o vnitřek.
To máte pravdu – staří touží být mladí, mladí ještě mladší. Svět se trochu zbláznil a jde mu o to, jak vypadáte, a ne jaká jste uvnitř. Přitom mnohem přitažlivější je žena, která má zdravou duši a něco z ní vyzařuje než umělohmotná kráska s tváří plnou botoxu. Samozřejmě ženy by o sebe měly pečovat – chodit se na kosmetiku, cvičit, hezky se oblékat. Měly by pěstovat ženskost, ale tu přirozenou. Pokud se necítíte dobře a nemáte se ráda taková, jak jste, žádné plastické operace vám ke štěstí nepomůžou. Tedy pomineme-li zákroky, které člověk podstoupí ze zdravotních důvodů. Jestli na sobě usilovně makáte, a přesto máte někde na těle tukovou bouli, která vyčnívá a trápí vás, jděte na liposukci. Ale pokud jste tlustá a od rána do večera se přejídáte, nic podobného vás nezachrání.


Co tedy pro sebe můžu z vašeho pohledu dělat, abych se cítila dobře?
Existuje takzvané anti-aging desatero, což je deset rad, které se týkají životního stylu a jsou vhodné pro každého. A pak jsem vymyslela test, který se soustředí na mozkové zdraví. Původní profesí jsem totiž neurolog, takže z teorie i praxe moc dobře vím, že všechno začíná v hlavě. Nemusíte se ničeho bát, jde o pár jednoduchých otázek, které zaberou maximálně patnáct minut, ale zjistí spoustu důležitých věcí – jestli vám nechybí dopamin, tedy energie a vitalita. Jak jste na tom s GABA, což je velmi důležitý neurotransmiter pro schopnost odreagování se. Jaká je hladina vašeho serotoninu – látky štěstí, která je důležitá při zvládání stresu nebo třeba acetylcholinu, jež má na starosti paměť a koncentraci. A pak stačí jediné – jíst chytře. 

Co si pod tím mám představit? Jde o nějaký speciální a vědecky podložený jídelníček?
Žádné složitosti v tom nehledejte – nejlepší a nejúčinnější věci bývají jednoduché. Základem je dodržovat protizánětlivou dietu. Zánět v těle totiž znamená stárnutí, proto by každá z nás měla výrazně omezit bílý cukr a mouku, jež dělají největší paseku. Když je budete jíst chvilku, nic strašného se nestane, ale pokud je na nich váš jídelníček postavený, počítejte s tím, že se to někde odrazí – na začátek třeba v tom, že budete více oteklá... Jinak obecně platí, že pro náš organismus jsou nejdůležitější vitamíny A, C, E, kyselina listová a antioxidanty jako koenzym Q10, zinek nebo selen. Nemusíme si je vůbec doplňovat uměle – lepší než nějaká tabletka je strava založená na zelenině, bílkovinách, cereáliích a olivovém oleji.

Buďme teď chvíli konkrétní – jaký názor máte na pití kávy, kterou někteří odborníci vychvalují, a jiní naopak zatracují?
Já osobně patřím do té první skupiny. Kávě fandím, protože je zdrojem dopaminu. Když si dáte jeden, dva hrnky ráno, což většina lidí dělá, skvěle vás nastartuje. Máte energii, vitalitu, pracujete rychle a efektivně. Ovšem pozor, když ho budete pít celý den, účinky začnou slábnout a káva vás potěší pouze svou chutí než účinky. Jak se říká, méně znamená více. Nic se nemá přehánět.

A co čokoláda, bez které se třeba u nás v redakci neobejdeme?
Čokoláda je úžasná! Je to zdroj antioxidantů, takže působí proti kardiovaskulárním nemocem a rakovině. Sáhnout ale musíme pouze po té kvalitní s obsahem minimálně sedmdesáti procent kakaové hmoty, jinak si spíš uškodíme. Mléčná čokoláda, bonbóny a různé pochoutky v sobě totiž často mají náhražku v podobě ztužených rostlinných tuků, které zvyšují cholesterol. A to nemluvím o vysoké energetické hodnotě, za níž může cukr. Chce to prostě číst etikety a zajímat se.


ČAS SE NEDÁ ZASTAVIT, STÁRNUTÍ ANO.


 

 

 

Podobná rada zřejmě platí i pro víno?
Ano, čím kvalitnější, tím lepší. Existuje řada seriozních studií, které prokazují jeho pozitivní vliv – jde především o víno červené. To obsahuje rostlinnou látku resveratrol, která odbourává volné radikály a tím usnadňuje obnovu buněk. Stejně jako u kávy a čokolády je důležitá míra, s jakou si ho dopřáváme – pořád je to alkoholický nápoj a tudíž vlastně jed. Navíc s věkem se jeho vstřebávání výrazně snižuje – proto ty typické příznaky kocoviny jako bolesti hlavy, malátnost, nechutenství... Ale to není žádný nový objev. Všechno prostě máme ve svých rukou a ve své hlavě. Dvě až tři deci člověka krásně uvolní, celá láhev naopak zdevastuje. Vyberte si.

Červené víno se pije hlavně v zimě, bílé zase během letních měsíců. To asi není náhoda...
Není. Počasí má velký vliv na to, co pijeme a jíme. V zimě potřebujeme více tepla, v létě zase ochladit. Bohužel se tím řídíme pouze u nápojů, v jídle spíš sázíme na nabídku supermarketů, které mají jediný cíl – prodat a to i zboží, které se pro dané roční období vůbec nehodí. V zimě nabízejí hlavně pomeranče a citrony, jenže ty nám potřebné množství vitamínu C nedodají. Daleko lépe poslouží kysané zelí, což věděly už naše babičky. Ty se neřídily nějakou honosnou reklamou, ale selským rozumem a intuici. 


To znamená, že svatomartinská husa, která se odjakživa podává začátkem listopadu, je naprosto v pořádku?
A proč by nebyla? Když si k ní dáte brambory, a ne knedlíky, potěšíte nejenom svoje chuťové pohárky, ale i trávicí systém. Samozřejmě důležitá je správná příprava – měla byste eliminovat tuk, třeba za pomoci pečícího sáčku, do něhož husu vložíte. Když to uděláte, zaručuju vám, že nepřiberete ani gram. Pochutnáte si, zahřejete si a ještě tělu dodáte pořádnou porci energie, kterou potřebuje pro boj proti virózám. Husí játra známá pod mezinárodním výrazem foie gras jsou zdrojem acetylcholinu, o němž jsem už mluvila – je to látka pro správné fungování mozku. A když nám dobře pracuje mozek, šlape i tělo a člověk je pak odolnější vůči nemocem. Podtrženo-sečteno: sezónní jídla měly a mají svůj smysl. Stejně jako pohyb.

Naši předkové dřeli na poli, my chodíme do posilovny. Asi to není ta nejlepší varianta, ale špatná taky ne. Nebo se pletu?
Jak se to vezme. Když se podíváte třeba na kruhový trénink, zjistíte, že kopíruje pohyby, které člověk dělal dřív – něco zvedal, tlačil, řezal, táhnul za sebou... Jenže tenkrát to bylo přirozené. Energie se spalovala při práci a při chůzi v přírodě. My sice dneska taky chodíme, ale na pásu v klimatizované místnosti pod umělým osvětlením. Nic nevytváříme, jen si na to hrajeme. Místo toho, abychom šli sekat trávu na zahradu, zvedáme činky. A během toho na nás útočí spousta vjemů z rádia či televize. Mozek nemá šanci zastavit se a odpočívat, takže se ve výsledku cítíme unavení, vystresovaní a bez nálady. Cítíme prázdnotu, o které se mluví jako o symbolu dnešní doby. Smutné je, že se to týká nejenom dospělých, ale i dětí.

Dnešní děti trpí depresemi a stresem?
Bohužel ano, psychické problémy a hyperaktivita se u nich objevují klidně už v pěti, šesti letech. Jsou přehlcení a jejich mozek si s tím neví rady. Psychologové to často řeší tak, že jim vezmou z pokojíčku všechny hračky a nechají jim tam jen jednu. Dítě soustředí pozornost jen na jednu věc a postupně se uklidní. V jednoduchosti a klidu je prostě ta největší síla. Nic neplánovat, neřešit, ale soustředit se pouze na to, co v daném okamžiku dělám.


Jaký druh pohybu byste doporučovala?
Obyčejnou chůzi a to denně minimálně čtyřicet minut v kuse. Je úplně jedno, jestli chodíte po nákupech nebo někde v parku, důležité je, že se přirozeně hýbete. Je to nesmírně účinné – spálíte tím spoustu kalorii, vyčistíte si hlavu, provětráte plíce a nabijete se dobrou náladou. Navíc vás to nebude stát ani korunu – nepotřebujete členství ani permanentku a chodit můžete klidně ve starých teplácích. Nejlepší je chodit ráno před snídaní, aby se nastartoval metabolismus, ale spoustu plus má i taková odpolední nebo večerní procházka.

Takže pokud neordinujete na své klinice, potkáme vás v parku?
Je mi jasné, kam tím míříte – kovářova kobyla chodí bosa. Vidím to na kongresech, kde potkávám řadu kolegů, kteří mluví o pohybu a zdravém jídelníčku, přitom jsou obézní, nemocní a k smrti unavení. Já takhle žít nehodlám – péče o sebe vnímám jako povinnost. Chci jít ostatním příkladem a zároveň se cítit dobře. Všechno, co doporučuji svým klientům, testuji sama na sobě. Už před deseti lety jsem prošla testem potravinové intolerance, díky němuž vím, co mi sedí, a co ne. Ale to neznamená, že bych žila v nějaké askezi – jím zdravě a jednou za čas lehce zahřeším. Poruším pravidla kouskem dortu nebo čokoládou, ale o to víc pak přidám na pohybu. Věnuju se tenisu, lyžuju a hlavně pravidelně cvičím. Dělám dřepy, kliky, jednoduché posilovací cviky. Jestli ženské tělo něco potřebuje, tak zpevňovat.

A co děláte pro klid duše? Vedete kliniku a k tomu máte dvě děti. To není zrovna jednoduchá kombinace.
Všechno jde, když se chce. Já mám velkou výhodu v tom, že jsem našla partnera, o kterého se můžu opravdu opřít. Když potřebuju pracovat, skvěle se o děti postará. Přitom mi nic nevyčítá, ale podporuje mě a fandí mi. A já mu to oplácím. V našem vztahu prostě platí, že každý chvilku tahá pilku. Přitom v něm už šestnáct let nechybí láska, úcta a respekt. Musím říct, že jsem šťastná nejenom jako lékařka, ale i jako žena. A vlastního stárnutí se ani trochu nebojím. 

Zdroj: časopis Žena a život 11/2015