Už jako osmiletá jsem sledovala, jestli nemám příliš vypouklé břicho. Podle fotografií jasná blbost, ale já se tak vždy cítila. V pubertě jsem si pak dělila dny na "hubené" a "tlusté". Při těch prvních jsem si mohla vzít upnuté šaty, při těch druhých se halila do plandavých svršků. Později jsem pochopila, že chci-li mít "hubený" den, musím dát pozor na to, co jím - předem, i během dne. Nejhorší totiž je, když ráno vyrazíte jako štíhlá laň a vracíte se nafouklá jako vzducholoď. Přitom se nepřecpávám (většinou) a za ta léta jsem si vypěstovala i řadu zdravých návyků. Tatranku jsem nepozřela od sedmnácti, čaj nesladím, zeleninový salát považuju za plnohodnotné jídlo a pizzu si vždy dělím s kamarádkou napůl... Přesto mám téměř po každém jídle pocit, že se proměňuju v nalitý sud. Řešila jsem snad už všechno. Jestli mé tělo nezadržuje vodu, nebo jestli nemám zpomalený metabolismus.

Tušila jsem, že za tím bude nějaký problém s jídlem, ale dosud jsem se vždy spokojila s tím, že jsem asi snědla něco špatného. Až poté, co jsem si nedávno pochutnala na sýrové palačince a následně se belhala domů v křečích a s "těhotným" břichem, jsem se rozhodla podstoupit test. Samozřejmě ne těhotenský, ale na potravinovou intoleranci. Ta se na rozdíl od potravinové alergie neprojevuje tak okatě, tedy vyrážkou či otokem, ale skrytě nebo i s časovým odstupem. Proto vás často ani nenapadne spojovat své obtíže s jídlem.

Myšlenka, že existují potraviny, jež vynechám, a bude mi zase skvěle, mě zajímala i děsila: co když budu muset vyřadit jídla, která zbožňuju? Čokoládu, sušená rajčata anebo kozí sýr? Jak se však mělo brzy ukázat, skutečnost je daleko komplikovanější.

Na kliniku A2C k MUDr. Monice Golkové jsem dorazila na lačno, test na potravinovou intoleranci se zjišťuje z krve. Mikročástice potravy, ale i různé bakterie a toxiny se totiž do oběhu dostávají skrze porušené střevo (odborně se tomu říká syndrom zvýšené propustnosti střeva). "Tělo si proti těmto látkám tvoří protilátky, jichž vzniká tím víc, čím víc pronikne do krve například mléka nebo oříšků. To se může následně projevit poruchou trávicího cyklu, přibýváním na váze, mohou ale vznikat i deprese, nespavost, únava, bolesti hlavy a u dětí třeba hyperaktivita. Důsledkem intolerance mohou být i různé rýmy nebo bronchiální astma," vypočítává doktorka Golková. Nechce se mi věřit, že by potraviny měly na organismus až takový vliv, ale paní doktorka mě vyvede z omylu: "Všechny potíže samozřejmě nejsou z jídla. Ale pravda je, že jídlem se dají ovlivnit až dvě třetiny problémů." Po konzultaci, při níž se mě paní doktorka vyptávala na nejrůznější problémy, mi sestra vysála injekcí dvě zkumavky krve a mohla jsem jít. Čekalo mě třítýdenní čekání na ortel. Vzorek se totiž letecky posílá do specializované laboratoře v Barceloně, kde zjišťují intoleranci na více než dvě stě potravin. (Takto rozsáhlý test "217" je u nás novinkou, dosud se dělal jen stovkový či "59".)

Při otvírání mailu s výsledky jsem se cítila, jako nad školním vysvědčením. Teď se může zpečetit osud mých oblíbených lahůdek. Rychle jsem přejela své osobní údaje a obecné informace, abych co nejdřív pohlédla pravdě do očí. Zeleným políčkem jsou označeny potraviny neškodné, žlutým nedoporučené a oranžovým a červeným políčkem ty zakázané (rozdíl je ten, že červené škodí ještě více než oranžové a z oranžových se brzy mohou stát červené). V duchu ještě prosím, aby byly nejhůř označeny jen mořské potvory a celer, a pak sjedu dolů na výsledky.

"Zeleninový sloupec" se naštěstí celý zelená. To vítám, zvlášť kvůli rajčatům, bez kterých by pro mě spousta jídel ztratila smysl. Následují luštěniny, kde už to tak jednoznačné není - hrášek mám žlutě, fazole oranžově a sóju dokonce červeně. To mi ani tolik nevadí, tofu a sójové "maso" mi nechutná, horší je to ale s dalšími potravinami. Podle testu totiž vůbec nesmím kravské mléko ani vajíčka! Žloutek se ještě drží své barvy, ale bílek je rovnou označen červeně. Naopak z mas můžu absolutně všechno a z ryb až na tři "oranžové" mořské potvory (krevety, humry a kalamáry) také. Potěšily i zamrzely oříšky: testem prošly všechny kromě piniových. Možná drobné omezení, ale pro milovníka omáčky pesto přímo tragédie! Z další várky výsledků vyplývá, že kávu sice můžu (jenže bez mléka pro mě ztrácí smysl), zato oblíbenou kolu bych měla omezit.

S výsledky jsem znovu usedla na židli před doktorku Golkovou. Obě jsme měly spoustu otázek. Ona se podrobněji vyptávala na zdraví mé i mých rodičů, jestli dobře spím, zda mě netrápí menstruační problémy, jaké beru vitaminy nebo kolik jsem prodělala operací. Mě pro změnu zajímalo, jestli kravské mléko opravdu zahrnuje všechny pochoutky z něj vyrobené, tedy i zmrzlinu, sýry či našlehaný "klobouček" café au lait. Odpověď mě bohužel nepotěšila, prý bych je měla alespoň výrazně omezit. "I sýry"? ptám se nevěřícně. Od malička přece slýchávám, že v sýru najdu sílu. "Ano, ale nemusíte všechny. Třeba tavené sýry jsou obecně horší variantou než ty tvrdé. Zkusit můžete i produkty z kozího nebo ovčího mléka," navrhuje Monika Golková. Že bych ojedinělý požitek z kozího sýra povýšila na jeho každodenní konzumaci? Zkouším to dál: "A co bílé jogurty se střevní mikroflórou? Ty by mi přece neměly škodit." Paní doktorka mě ale opět uzemňuje: "Kravské mléko se sice v jogurtech nachází v jiné podobě, takže zdánlivě nemusí tolik škodit. Zároveň ale může jít o jakýsi předstupeň intolerance, kdy se po nich zatím ještě necítíte tak špatně."

Zatímco nesnášenlivost mléčných výrobků na sobě občas pozoruji, vůbec by mě nenapadlo, že mi mohou vadit broskve nebo meruňky. "Tyto druhy ovoce obsahují pro někoho větší množství dráždivých látek, což může být způsobeno i tím, že původně nepocházejí od nás. Před třiceti nebo čtyřiceti lety u nás problémů s různými alergiemi a intolerancemi bylo podstatně méně než dnes. Může za to i životní styl, stres a milion nových chemických látek, které jsou kolem nás a pronikají i do našeho těla," vysvětluje paní doktorka. Podle ní spousta lidí ani nepociťuje, že by jim nějaká potravina škodila, i když krevní testy ukazují opak: "To jsou ty případy, kdy se člověk cítí dobře, a najednou u něj propukne nemoc. Tělo všechny problémy dlouho kompenzuje, pak to ale vystoupá na nějakou úroveň, a vy najednou onemocníte."

Když jsem si myslela, že sóju odškrtnu ze svého jídelníčku snadno, protože nejím tofu, pěkně jsem se přepočítala. Asi jako kravské mléko je totiž obsažena téměř všude. V čokoládě, sušenkách, párcích, ale i v mnoha omáčkách, salátových zálivkách nebo cereáliích. Došlo mi to, když jsem bezradně stála před regálem a pročítala obaly müsli tyčinek - obsahovaly emulgátory, sóju i kravské mléko (a to ani nebyly s polevou). "Co teď?" ptám se. "Zkuste se těmto potravinám vyhýbat alespoň čtrnáct dní. Uvidíte, jak se budete cítit a co všechno se zlepší," radí doktorka Golková. Přesto se snažím o další ústupky: "Ale určitě by bylo horší, kdybych jedla často tofu, než když si dám občas čokoládu, ne?" "To ano, nicméně i tak byste si měla raději vybírat potraviny, které sóju neobsahují vůbec," odvětí paní doktorka nekompromisně. Protože má sója tak široký záběr a prokličkovat mezi nevhodnými potravinami není snadné, nabízí mi i sestavení jídelníčku. Když jí odvětím, že si některé věci sice odepřít můžu, ale že si neumím představit zbytek života bez čokolády, zmrzliny nebo svíčkové na smetaně, povzbudí mě tím nejdůležitějším: "Tenhle test není na celý život. Když dočasně vyloučíte některé potraviny, střevo se dá dohromady, a již po roce se může snášenlivost některých potravin zlepšit. Už nemusí být "červené", ale mohou být třeba "oranžové" nebo "žluté"."

Test na potravinovou intoleranci je tedy vhodný hlavně do budoucna. Dává člověku možnost, aby lépe poznal své tělo a zbytečně ho nezatěžoval. Bohužel jej ale nehradí žádná pojišťovna, takže je třeba počítat s finančními náklady - na klinice A2C stojí test na potravinovou intoleranci 15 000 korun. Pokud však máte potíže, může se vám vyplatit. "Test je vhodný i pro sportovce, protože člověk má potom větší energii a je výkonější. Je to i způsob, jak si upravit váhu, protože tělo nemá problém s trávením a nezadržuje vodu," doplňuje paní doktorka.

A co já a můj život bez café au lait, čokolády a sýrů? Musím uznat, že když si srovnáte priority, dá se s omezeními žít. Konečně vím, kde tkví kámen úrazu mých problémů, i to, jak je řešit. Po dvou týdnech, kdy se snažím řídit svým "jízdním řádem", je moje břicho rovnější, cítím se lehčí a mám spoustu energie. Na druhou stranu už dva dny v kuse myslím na ten skvělý pocit, když si dáte kus čokolády a pijete k ní kávu s mlékem... Své výsledky nechci ignorovat, ale stejně tak nechci dopustit, abych se stala otrokem svých intoleračních tabulek a obalů potravin. Možná pokud by mi strava způsobovala ekzémy či výraznější potíže, držela bych se spíš. Takhle občas přemýšlím, kdo v souboji vyhraje: jestli touha po rovném břiše, nebo po jídle, na které mám chuť?